FRANTIŠEK VESELÝ – BUDOVATEL MODERNÍCH LÁZNÍ V LUHAČOVICÍCH

140. výročí narození MUDr. Františka Veselého, autora myšlenky na obnovu luhačovických lázní a jejich budovatele, si připomínáme také v souvislosti se 100. výročím založení Akciové společnosti lázní Luhačovických roku 1902. MUDr. František Veselý ve vedení lázní působil 8 let a poté byl nucen nedokončené dílo opustit. Jeho velkorysá idea, těžce prosazovaná za usilovné práce a osobních obětí, vyústila i za tuto krátkou dobu ve vytvoření základů moderního lázeňství, ze kterých Luhačovice dodnes čerpají. MUDr. František Veselý byl vzdělaný člověk se širokým přehledem, vynikající a obětavý lékař, významný balneolog, člověk s darem velkého vcítění k trpícím a sociálně slabým, vlastenec a neúnavný propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti. Bez jeho přispění by Luhačovice dnes byly jen stínem toho, čím jsou – největšími a nejznámějšími moravskými lázněmi.

František Veselý se narodil 18. března 1862 v Bystřici nad Pernštejnem, vystudoval gymnázium v Brně a v Německém Brodě a Karlovu univerzitu v Praze. Zde byl v roce 1886 promován na doktora všeobecného lékařství. Vojenské stipendium odsloužil šesti lety vojenské služby jako lékař u 23. pěšího pluku v Sarajevě a v Plevlji a u 14. dragounského pluku v Dobřanech. Poté se usadil jako praktický lékař v Brně. V roce 1894 zakoupil pozemek v Šaraticích u Brna a vybudoval zde studny a plnírnu hořké minerální vody.

V Brně byl MUDr. František Veselý aktivním pracovníkem Národní Jednoty a stal se jedním z mluvčích české společnosti v okruhu brněnského Národního divadla a Vesniných škol. Jeho spolupracovníky zde byli například spisovatelé Josef Merhaut a bratři Mrštíkové, ředitel Vesny František Mareš, Leoš Janáček, Joža Barvič a další, po skončení působení na Valašsku se k nim připojil Dušan Jurkovič.

V roce 1898 navštívil MUDr. František Veselý Luhačovice. Přes zanedbaný stav zdejších lázní, zaostalost a nedostupnost místa se mu zde zalíbilo. Dokázal si představit, jaký potenciál skýtají léčivé luhačovické prameny, zdravé prostředí i místní neporušená krajina na okraji Bílých Karpat. Pojal úmysl vytvořit akciovou společnost, která by tyto chátrajíci lázně odkoupila od majitele hraběte Serényiho a obnovila je. Rozhodl se vybudovat tady moravské lázeňské středisko moderního typu. Úspěch lázní nespojoval pouze s plněním léčebného poslání, ale i s vytvořením kulturního zázemí a společenského střediska slovanských národů.

Po období příprav, propočtů a hledání podpory u známých osobností i peněžních domů rozeslal F. Veselý v roce 1900 dvěma tisícům českých lékařů v Čechách, na Moravě i Slezsku první oběžník vybízející k vytvoření akciové společnosti. Kromě toho sám jezdil po městech a organizoval agitační besedy s lékaři. Kvůli malé odezvě se v roce 1901 obrátil dalším oběžníkem i na záložny, učitele, úředníky, lékárníky, obchodníky, duchovní, advokáty, notáře a soukromníky.

V korespondenci F. Veselého z tohoto období stojí za zmínku jak příznivé, tak zamítavé reakce oslovených lékařů. Podle dopisu doktora Ferdinanda Mírovského z Olešnice ohrožoval vznik akciové společnosti v roce 1900 konkurenční projekt:

„Velectěný pane kollego! Prof. Kopecký, podnikatel drah v Brně, vyjednává s belgickou společností o stavbu dráhy do Luhačovic, při čemž však společnost má převzíti celé lázně i zařízení. Hrabě chce půl milionu.
Vše dohromady by stálo 2 miliony… Jsem rozhodně pro to, aby se věc z ruky nepouštěla…“

Profesor Thomayer se k projektu zpočátku postavil odmítavě:

„Velectěný pane kollego! Luhačovického podniku zúčastniti se nehodlám… znám dobře Luhačovice a myslím že je cena žádaná přepjatá. Většina existujících budov nestojí za nic, lázně nejsou pěkné, cesty mizerné, sadová úprava pod vší kritiku…cesta z Prahy trvá téměř celý den… Kdyby mělo z Luhačovic co být, bylo by k tomu potřeba mimo kupní cenu aspoň 30.000 zlatých na evropské zařízení…“

Docent bakteriologie dr. Ivan Honl popsal v jednom z dopisů aktuální postoje k Luhačovicím na počátku 20. století mezi akademiky v Praze:

„Milý příteli! O Luhačovicích mluvil jsem s některými, jedni jako Maixner (tedy ti „prachatí“) řekli, že není peněz, druzí, že prý to doposud má a neprodává Serényi, třetí, že výpočet Váš na úpravu je veliký. Věc ta dříme tady v Praze…“

Doktor Josef Novák z Šebetova po obdržení druhého oběžníku napsal F. Veselému:

„Velectěný pane kollego! Při obržení Vašeho II. dotazníku byl jsem nemálo sklamán tak malým účastenstvím se strany lékařů v započaté akci ohledně lázní Luhačovických. Domníval jsem se ve svém optimismu, že alespoň 500.000 zl. bude lékaři upsáno…“

Mnoho lékařů podporovalo myšlenku založení akciové společnosti pro obnovu luhačovických lázní zpočátku spíše pasivně.

„Velevážený pane kolego! Přeju ze srdce, aby se Vám iniciativa v příčině koupi lázní Luhačovických zdařila, neboť věřím, že by se podnik zdařil, kdyby se ho ujala ruka odborná a s dostatečnými hmotnými prostředky. Lituji pouze, že mi můj osud nepřinesl peněz, abych se mohl subskripce zúčastniti. Leč snad jste zatím obdržel dost přihlášek od kolegů zámožnějších, jichž je zajisté slušný počet,“

napsal F. Veselému například profesor Chodounský z Prahy v polovině roku 1900. I další lékaři si stěžovali na neutěšenou finanční situaci:

„Milý pane kollego! Souhlasím úplně s Vaší myšlenkou a lituji jen, že teď při nejlepší vůli nemohu také poněkud k uskutečnění Vašich plánů přispěti…“

Budoucí akcionáři se v dopisech vyjadřovali k organizaci připravované akciové společnosti, mnohdy s naprosto odlišnými názory:

„Vaše Blahorodí. Dovoluji si zdvořilý dotaz jak dalece záležitost ohledně koupě lázní Luhačovice pokročila a je-li naděje na dohodnutí s majitelem hrabětem Serenyim. Záležitost tato mě zajímá již proto, že jsem byl častým hostem tamějších lázní a jen pro zcela nedostatečné a primitivní zařízení tohoto lázeňského místa navštěvuji nyní jiné lázně. Je škoda tohoto krásného místa, které pakli by do vhodných rukou přišlo a moderně upraveno bylo, zajisté prosperovati by muselo. Záleží však hlavně též na tom, aby tento skvost lázní se nedostal do cizích nám nepřátelských rukou a pakli se koupě uskuteční, aby subskripce zahájena byla prozatím soukromě a jen našimi lidmi, v první řadě českými lékaři…S veškerou úctou Vašemu Blahorodí oddaný Adolf Matouš, městský radní, předseda občanské záložny v Kroměříži.“

Naopak pražský lékař Vojtěch Mrázek radil v jednom z listů F. Veselému mimo jiné:

„Převzetí Luhačovic budiž podnikem ryze obchodním, nikterak vyhraženým úzkému kruhu lékařskému, sic jinak pp. kandidáti lázeňských léčeb budou každou propagaci Luhačovic pokládati za akci lékařů „pro domo sua“.“

Objevovaly se obavy z toho, aby Luhačovice neovládal německý nebo židovský kapitál:

„Nesouhlasím, aby pan hrabě Serényi měl ¼ všeho a abychom my všichni usilovnou svou prací a svou oporou pomáhali obohacovat jeho kapsu. Za nynějších okolností i když jsou dány příznivé podmínky, lázně finančně zdárně kvésti mohou jen za vydatné pomoci lékařů ve větších městech v Čechách, na Moravě, v Haliči a blízkém sousedství. Ti by především měli býti angažovaní. Není třeba aby zisk a výtěžek klopotné práce lékařské připadal jen Židům a Němcům a my abychom jen psali, bádali a se dřeli.“

Díky usilovné práci, přesvědčování, shánění peněz a příznivců se F. Veselému podařilo v roce 1902 prosadit vznik akciové společnosti na obnovu luhačovických lázní. Na doporučení F. Mareše a A. Mrštíka si k realizaci svých myšlenek v Luhačovicích zvolil slovenského architekta D. Jurkoviče. Následující sezóny potvrdily, že F. Veselý a akciová společnost přinesli lázním nový život. Hostů rok od roku přibývalo, zlepšovala se péče o ně a sílil stavební rozvoj.

MUDr. František Veselý se stal ředitelem akciové společnosti i ředitelem lázní. Správní rada společnosti byla sestavena především z lékařů. Jejím předsedou byl hrabě Otto Serényi. Jak se však ukázalo téměř od počátku, rada neměla pochopení pro Veselého úsilí investovat do dalšího rozvoje bez vydávání dividend a od počátku se stala brzdou rozvoje lázní. Kritizovala i Jurkovičovo působení v Luhačovicích. Oponenti, zastupující loby architektů z brněnské techniky, napadali jak Jurkovičův styl, tak jeho monopol v Luhačovicích a prosazovali své zájmy na účasti při výstavbě. Neshody se správní radou o dalším směřování lázní narůstaly.

V říjnu 1905 dospěla situace tak daleko, že F. Veselý navrhnul svolání mimořádné valné hromady, na které se chtěl vzdát svojí funkce, pokud akcionáři nebudou souhlasit s jeho postojem k investicím společnosti:

„…správní rada z obavy před několika málo nedočkavými akcionáři nechce letos mimo prádelny – jako podniku značně výnosného – ničeho jiného stavěti. Z přebytku letošní saisony (54.000 K) dala by se snad platiti již letos dividenda, ale pravidelně vypláceti slušnou dividendu jest možno toliko podniku h o t o v é m u. Tím však lázně dosud nejsou, přes veškeren nepopíratelný značný pokrok. Bylo by hříchem z pouhé nedočkavosti zdravý rozkvět závodu zaraziti… Jestli ještě rok či dva vydržíme bez společenského domu a bez kanalizace, tedy jsou četné jiné naléhavé otázky: Tak úprava pramenů a zvětšení kolonády, stavba parostrojní prádelny, domku pro hudebníky a infekční nemocnice atd… Nechci jako zakladatel akc. společnosti sváděti pp. akcionáře ku plýtvání a oddalovati vyplácení dividendy do nekonečna, nýbrž považuji za svoji povinnost říci, že zdar a další vzestup podniku vyžaduje, bychom byli připraveni na příští saisonu.“

Proti výtkám správní rady vůči hospodaření ředitelství lázní se bránil těmito argumenty:

„Kvůli informaci uvádím zde veřejně obsah mé smlouvy a podotýkám, že tantiéma z vody činila r. 1902 1590 K, r. 1903 1767 K a roku loňského 2085 korun. Naproti tomu zřekl jsem se tantiém jako člen správní rady, neúčtoval ničeho za cestu do Emže roku 1903, kde jsem studoval způsob zachycení pramenů vynikajícím odborníkem inž. Schererem (alespoň 600 K), za cestu do Bělehradu na I. kongress srbských lékařů, kdež jsem přednášel o Luhačovicích (asi 300 K), dále nespočetné cesty do Prahy a do Vídně, dále jsem daroval 850 vyspělých stromů v ceně 700 K na osazení stráně nad čítárnou, zakoupil originály sl. Vorlové ku reprodukci za 160 K, zaplatil téže slečně za reklamní obraz „panorama Luhačovic“, správní radou nepřijatý a mnou na cestách po Čechách při přednáškách ukazovaný 916 K, dále zaplatil za propuštěný personál do pokladny dlužných 450 K, dále připlácel jsem dřívějšímu účetnímu ze svého 40 K měsíčně po 14 měsíců atd. atd., což můj příjem značně ztenčilo… Z čísel hořejších sezná každý akcionář, že honorář můj za práce mnou konané nebyl nikterak nepřiměřený, nýbrž poctivě zasloužený. Při tom nesmí se zapomínati, že zachycením pramene Aloisky, při němž jsem v březnu t. r. 16 dní v Luhačovicích strávil a jež jsem bez drahých odborníků zřídelních sám provedl, uspořil jsem společnosti mnoho tisíc…“

V roce 1907 zemřela po delší nemoci Veselého první manželka, paní Anna. V létě 1908 navštívila Luhačovice Marie Calma. Tato mladá, vzdělaná žena, operní pěvkyně, klavíristka, básnířka a prozaička sem přijela v doprovodu svého otce, pražského advokáta Matěje Hurycha. F. Veselý se s ní seznámil na večírku právníků, kde vystoupila s áriemi z Carmen. Strávili společně v Luhačovicích dvě sezóny a v říjnu 1908 uzavřeli sňatek. Marie Calma Veselá přijala vřelý vztah svého manžela k luhačovickým lázním za svůj a aktivně se zapojila do organizace kulturně společenského života lázní. Pořádala dobročinné koncerty, organizovala vystoupení významných hudebníků, věnovala se hostům svého manžela v bytě ve vilce Pod lipami.

V prvních číslech nově založených Luhačovických listů lázeňských, jejichž redaktorkou byla Marie Calma po celou sezónu 1909, se oba v anketě o budoucnosti Luhačovic podělili se čtenáři o své představy. Marie Calma si zavěštila jako Libuše a nastínila svoji představu velikých Luhačovic:

„Až na Janův dům propadne se celý střed, prostranství vzroste, pokryje se novými pruhy zeleně a květů, budou tu otevřené krámy pod volným loubím z tesaného dřeva, na místě čítárny a Ottovy villy náš representační dům, nové lázně na místě Janovy kolonády a jen luka zbudou tak jak bývala, volné moře jejich trávy, květů a vůně, búda i stráň pod ní… A moje přání? Aby byly Luhačovice nejen dostaveníčkem všech nadšených duší slovanských, ale domovem vkusu, opravdové shody dobrých lidí, kteří dovedou pracovat ku prospěchu věci a čistou radostí všech, kteří je mají rádi.“

F. Veselý představil v anketě svoji vizi luhačovických lázní:

„Co soudím o budoucnosti Luhačovic? Soudím tolik, že rozvoj jich předstihne i mé všechny sny a že dokáže světu, že věk dvacátý jest věkem slovanským, totiž věkem, během jehož veškeré slovanské větve seznají svou rasovou i kulturní jednotnost… My také poznáme, že není příhodnějších míst, ani dob, jako v lázních moderně upravených, přírodou hojně obdařených, v době jara a léta stýkati se po delší dobu, poznávati se, setřásati ze sebe nátěr cizoty a přiváděti ku platnosti svůj charakter slovanský, svou duši slávskou…“

Otevřený protiněmecký postoj F. Veselého, důsledně a statečně uplatňovaný po celý jeho život i za doby působení v luhačovických lázních, přinášel mu mnohokrát politické problémy a menší i větší osobní komplikace. Dokládá to například obvinění z vlastizrady, zbavení plukovnické hodnosti a vyloučení z armády za první světové války, kdy jako vojenský lékař v Olomouci odmítl povstat při hraní německé hymny.

Přes vzestupnou bilanci lázní a úspěšnou, společenskými a kulturními událostmi nabitou sezónu, se na srpnové schůzi 1909 postavila správní rada proti F. Veselému. Jeho postavení v akciové společnosti, kterou sám zakládal a těžce prosazoval, bylo podvráceno. Došlo k otevřené roztržce mezi F. Veselým a profesorem A. Veselým, členem správní rady:

„Prof. Veselý velmi se mýlí, domnívaje se, že jsem pro Luhačovice vykonal, co jsem mohl. Mé poslání zde se začalo teprve vyvíjet a teprve budoucnost dokáže a uzná, zda lázně takového významu a takových dispozic jako Luhačovice mohou býti budovány bez ideálu – hokynářsky“

, vyjádřil se po svém odchodu v dopise olomouckému lékaři dr. Přecechtělovi. Za situace, kdy se jeho funkce měla omezit na dozor bez jakýchkoliv pravomocí, rozhodl se F. Veselý Luhačovice opustit. Odcházel z Luhačovic s pocitem křivdy a nevděku, v tichosti a téměř bez rozloučení.

„Neodcházím nikterak poražen, ale uražen a roztrpčen do hloubi duše a rád bych viděl kohokoliv na mém místě, kdo by nebyl…“

Když v roce 1910 správní rada odhlasovala, aby vrátil tantiémy za uplynulý rok, odeslal z Varšavy rozhořčený dopis tohoto znění:

„Dodati chci jen tolik, že ti páni, kteří odhlasovali vrácení tantiémy, se mýlí, pak-li myslí, že moje ztráty a oběti pro Luhačovice mohou jíti do nekonečna. Kdybych těch 10 let práce a energie věnované Luhačovicím věnoval své Šaratici, mohla ta dnes míti cenu přes K 1.000.000… Nečekal jsem nikdy hmotného zisku z Luhačovic, pracoval jsem pro ideu, ale že mne ta idea bude státi tolik ztrát, tak jsem přece jen neočekával…“

Že nebyl sám, kdo se střetával s vedením správní rady v dobré vůli prospět luhačovickým lázním, dokazuje nepublikovaný dopis Václava Zajíce, odstupujícího ředitele Akciové společnosti, z 30. dubna 1919:

„Vaše Blahorodí! Sdílím Váš luhačovický osud. Vzdor intensivní práci, starostem a námaze takřka do úpadu, docíliv v Luhačovicích výsledků zajisté pěkných, přece jen stále byl jsem ve správní radě štván některými pány proti mně zaujatými zvláště arch. Skřivánkem z Čáslavi, povědomým Vám asi z rašelinové aféry. V poslední schůzi… výtky proti mně dostoupily vrcholu a proti velkému rozrušení jsem se ze služeb Akc. spol. poděkoval vzdav se tak raději různých finančních výhod ze smlouvy vyplývajících.“

V roce 1912 byl F.Veselý vyzván černohorskou vládou, aby pomocí slovanského kapitálu pomohl vybudovat velké mořské lázně. K uskutečnění projektu nedošlo z důvodu vypuknutí balkánské války. F. Veselý Balkán neopustil a zůstal zde dobrovolně sloužit jako vojenský lékař na tyfovém oddělení v bělehradské nemocnici. Z Bělehradu si odvezl vážné onemocnění, které jej o 10 let později připravilo o život.

Po odchodu z armády působil v letech 1915 – 1919 F. Veselý jako lékař a ředitel městských lázní Bohdaneč. V tomto období se manželům Veselým podařilo prostřednictvím přátelství s bohdanečským rodákem spisovatelem Karlem Šípkem (vlastním jménem Josef Peška), Kovařovicovým libretistou a přítelem, a za přímluvy dalších významných pražských osobností prosadit uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa v Národním divadle.

Po vzniku Československé republiky se stal F. Veselý na dva roky generálním inspektorem lázní a zřídel na Slovensku, rok se věnoval lékařské praxi a ředitelství lázní ve Sliači.

Poprvé od října 1909 navštívili manželé Veselí Luhačovice v roce 1921. František Veselý, se zdravím podlomeným válkou, se rozhodl vrátit na sezónu 1922 do Luhačovic. Doufal, že s novými balneologickými zkušenostmi může svým lékařským působením přispět k dobrému zvuku Luhačovic. Koncem dubna 1922 toto rozhodnutí oznamoval písemně svým kolegům a známým:

„Vážený pane kollego! Opustiv státní postavení na Slovensku, budu od 1. května ordinovati v Luhačovicích ve vile Slavii po zvěčnělém MUDru Arn. Kučerovi… Vdova po něm, paní Marie Kučerová, povede svůj výborný pensionát dále. Případným pacientům račte dáti pár řádků s sebou a buďte jist, že jim věnuji všemožnou péči. S kolegiálním pozdravem a dokonalou úctou MUDr. F. Veselý.“

Po dobu sezóny se F. Veselý držel spíše stranou společenského života. Na jejím závěru byl kolegy přizván do správní rady. Hrabě Otto Serenyi 18.12.1922 napsal jménem usnesení užšího výboru správní rady osobní dopis, ve kterém jej zval na schůzi v Brně 6.1.1923. Této schůze se však F. Veselý nedožil. Zemřel v Praze v den jejího konání 6. ledna 1923.

I na konci života myšlenky MUDr. Františka Veselého patřily Luhačovicím. V černém sešitě, jednom z řady, do nichž od března 1921 zapisoval poznámky k přednáškám a článkům, osobní postřehy i koncepty dopisů, jsou poslední zápisy věnovány Luhačovicím. Propagační a osvětové texty o Luhačovicích velebí lázeňské místo, jeho prameny a příjemné podmínky pro pacienty:

„Po 13 letech vrátil jsem se do Luhačovic a shledal tu značný pokrok. První dojem ukazuje na vzrůst smyslu pro pěkné a zdravotní uspořádání celého lázeňského obvodu. Majitelé vill se předstihují v čistotě úpravy domů a jejich okolí. Chodník z nádraží do lázní je vysypán bílým pískem jako cestičky v lázních. Smrduté stoky kol silnic již zmizely a odpadové vody odtékají kanálem. Přibylo mnoho vill a krámy nabyly skoro velkoměstské úpravy… Také ředitelství lázní si pospíšilo s opravami a úpravou vnitřní i zevní. Na dokončení moderního velkolepého inhalatoria se horlivě pracuje… Proto nechť páni lékaři pošlou své nemocné do Luhačovic již teď a získají sobě jejich vděčnost…“

Poslední zápis v tomto sešitě je konceptem dopisu pro luhačovickou lázeňskou komisi a završuje sérii drobných i větších nedorozumění a vzájemného nepochopení, doprovázejících působení F. Veselého v tomto prostředí:

„Jsem velmi překvapen platebním rozkazem č. 200, kterým mně předpisujete příspěvek K 500 na saisonu 1922. Snad se tak stalo nedopatřením, že lázeňské komisi asi ušlo, že jsem letos napsal o Luhačovicích články: a) do Zlaté Prahy, b) do Praktického lékaře, c) do Pozora, které vesměs upoutaly pozornost čtenářů na Luhačovice, jak jsem se mohl vícekráte přesvědčiti a měly tudíž pro Luhačovice značný význam. Také do bratislavských Lázeňských listů poslal jsem článek, ale ten nebyl otisknut proto, že správa lázní nezadala tam žádného insertu, ač správa bratislavských Lázeňských listů se ho písemně třikráte dožadovala. Myslím tudíž, že moje články pro Luhačovice mají mnohem větší cenu a že také můj zimní pobyt v Praze a trvalá tam práce ve prospěch Luhačovic ve schůzích lékařských, na klinikách, v elektrikách i na ulici má takovou cenu reklamní, že nelze ode mne žádati, abych přispíval ještě na lázeňskou taxu… Přitom ponechávám úplně stranou své staré pohledávky za Luhačovicemi z let mého ředitelování…“

Osud MUDr. Františka Veselého byl osudem průkopníka, který při hledání nových cest narážel neustále na nepochopení, nepřejícnost a závist. Po celý svůj život se snažil překonávat překážky a za cenu mnoha obětí, i finančních, dovršit své dílo v Luhačovicích. Myslel na ně i v posledních chvílích svého života. Luhačovice mu dodnes mnoho dluží.

Prameny:

Archiv Městského muzea Bystřice nad Pernštejnem

Literatura:

  • Cmunt, E. 1941: Sedm let lázeňské praxe v Luhačovicích. Časopis lékařů českých, 80/1941, 476
  • Čtení o Luhačovicích, 1969. Brno.
  • Kožík, F. 1967: Po zarostlém chodníčku, Praha.
  • Kožík, F. 1976: Kouzelník z vily pod lipami, Praha.
  • Korespondence Leoše Janáčka s Marií Calmou a dr. Františkem Veselým,1951, Janáčkův archív, sv. 8, Praha 1951.
  • Luhačovické listy lázeňské, ročník 1909, č. 1. Luhačovice.
  • Pavlík, J. 1996: O Marii Calmě Veselé a Luhačovicích , Malovaný kraj 6/1996, s. 21
  • Pavlík, J. 1991: Nad hnízdy lidskými jsem zpívala, Luhačovický zpravodaj 12/1991, s. 9
  • Štědroň, Bohumír. 1939: Leoš Janáček a Luhačovice, Zvláštní otisk výroční zprávy městské spořitelny Luhačovice.
  • Veselá, M. C. 1932: MUDr. František Veselý (Obsah života). Praha.
  • Vokurka, V. 1996: Luhačovice a Leoš Janáček. Luhačovice.
    Žákavec, F. 1929: Dílo Dušana Jurkoviče. Praha.
  • PETRÁKOVÁ, B., 2002: František Veselý – budovatel moderních lázní v Luhačovicích. In: Acta Musealia, 2002/1, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Shrnutí:

V roce 2002 si připomínáme 140. výročí narození MUDr. Františka Veselého, obětavého lékaře a významného balneologa. Přestože mu nebylo umožněno dokončit koncepci rozvoje a výstavby Luhačovic i některých dalších velkorysých projektů, dokázal vybudovat to, z čeho Luhačovice dodnes čerpají a žijí. MUDr. František Veselý pocházel z Bystřice nad Pernštejnem. Po absolvování studií v Německém Brodě, Brně a Praze a po 6 letech povinné vojenské služby zakotvil koncem 19. století jako lékař v Brně. Zde se zapojil do aktivit české společnosti v okruhu brněnského Národního divadla a Vesniných škol. Z tohoto prostředí vznikla myšlenka o vytvoření moravského kulturního centra, kde by se setkávali Češi a Slováci s přestaviteli dalších slovanských národů. Místo pro tento účel nalezl MUDr. František Veselý v Luhačovicích. Podařilo se mu prosadit vytvoření akciové společnosti na obnovu místních lázní a jejich odkoupení od majitele luhačovického panství hraběte Serényiho. Od roku 1902 po dobu 8 let pracoval neúnavně ve vedení lázní a snažil se zde vybudovat moderní lázeňské středisko. Pro svůj záměr získal slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Díky jejich spolupráci vznikly v Luhačovicích stavby, které dodnes určují jejich nezaměnitelný charakter.

Obrazové přílohy:

  1. Dotazník, rozesílaný F. Veselý českým lékařům v létě roku 1900. Dr. Šamánek z Liberce nezaváhal a hned v prvním dotazníku připsal Luhačovicím 20 – 40 akcií
  2. Lázně za ředitele Veselého
  3. Vila Lipová, byt Františka Veselého v Luhačovicích v letech 1902-1909
  4. František Veselý v Kroměříži v roce 1914
    Na pohlednici, adresované pražskému advokátu Otto Hurychovi, bratru Marie Calmy, F. Veselý napsal:
    „Milý Otto, posílám Ti též svůj obrázek, ale schov jej, neboť dle všeho brzy zase svléknu to dvojí sukno. Buď zdráv! Tvůj Fráňa. Srdečně Tě zdraví Mařenka.“
  5. MUDr. František veselý s lékaři a sestrami v Srbsku
  6. MUDr. František Veselý s manželkou Marií Calmou na poslední společné fotografii